Letní tábor Bojanovice 2015 – Kronika

Ve stopách indiánů



Dne 30. Června – úterý

Vedoucí dne: Honza – Dlouhý brk

Služba dne : Černí tesáci

Sraz byl v 13.30 před školou ve Skřivanech, druhý autobus čekal ve 13.45 v Novém Bydžově., poslední děti k nám nastoupily v Chlumci nad Cidlinou.
Cestu jsme si užili povídáním s kamarády a seznamováním s novými táborníky.


Když jsme po čtyřhodinové cestě dorazili do tábora, byli jsme rozděleni do 6 oddílů. Po rozdělení jsme se ubytovali v chatkách, všechno jsme si vybalili a pořádně se zabydleli. A protože nám cestou vytrávilo, dali jsme si s chutí dobrou večeři. Po večeři se zapálil oheň a všichni společně jsme zpívali až do noci. Hlídku jsme drželi my, Černí tesáci.


2. den – 1. července- středa

Vedoucí dne: Radek – Velký šaman

Služba dne: Bílí medvědi

Po brzkém vstávání, kdy byly děti, jako obvykle první táborové ráno, vzhůru dřív než vedoucí, proběhla celotáborová rozcvička, po ní blesková snídaně- chléb a houska s máslem a marmeládou.

Nejdříve ze všeho jsme po slavnostním nástupu, na který již přišli všichni vedoucí v indiánském oblečení, vytáhli vlajku na stožár. Po rozchodu jsme nahlásili hlavní vedoucí názvy našich oddílů i to, jak jsme pojmenovali své vedoucí.

1. oddíl – Medvědí tlapky – vedoucí Jana – Velká medvědice | vedoucí Pája –  Malá medvědice

2. oddíl – Orlové                 –  vedoucí Marcela – Orlí oko | vedoucí Nikola – Rybana

3. oddíl – Lovci bizonů     – vedoucí Luky  – Malý muž | vedoucí Pavel  – Velký muž

4. oddíl – Rudé tváře          – vedoucí Ivo – Apačů | vedoucí Adélka – Labutí pírko

5. oddíl – Bílí medvědi      – vedoucí Radek – Velký šaman | vedoucí Naty – Bílá holubice

6. oddíl – Černí tesáci       – vedoucí Honza – Dlouhý brk | vedoucí Petr – Krátký šíp

Jako dopolední program se hrála hra Lovení bobříků. Hrálo se na 3 skupiny, po oddílech – 1. s 2. oddílem, 3.se 4. oddílem a 5. Se 6. oddílem. Mezitím, co byli ostatní v lese, 6. oddíl postavil spolu s Velkým šamanem týpí.

K obědu jsme měli čočkovou polévku a přírodní plátek s bramborem a zeleninovou oblohou.

Po poledním klidu následovala výprava do lesa, kde jsme hledali vhodné kusy dřeva na oddílové totemy, které nám daly pořádně zabrat. Naše nejmenší oddíly vyráběly totemy z papíru, měly práci trochu jednodušší a tak si ještě stihly do večera vyrobit indiánské oblečení.

Po večeři- obložený chleba- jsme hráli míčové hry, kubu, dodělávali obleky atd.

Třetí oddíl dnes spí v týpí a my, Bílí medvědi budeme držet noční hlídky, tak všem krásnou, dobrou noc.


3.den – 2. července – čtvrtek

Vedoucí dne: Ivoš – Apačů

Služba dne: Rudé tváře

Apačů nás příjemně vzbudil svým hláskem v7. 20. Hned jak jsme se probrali a vyšli z chatek, čekala nás rozcvička. Dokonce si s námi zaběhal i sám velký náčelník Apačů. Po rozcvičce a dobré snídani – kakao, čaj, pečivo, máslo a marmeláda, jsme měli čas na úklid našich vigvamů.

V půl deváté byl jako každé ráno krátký nástup, kde jsme se dozvěděli program na dnešní den a zároveň byli oceněni nejlepší sběrači bobříků z včerejšího dne. Vítězové dostali diplom, malou sladkost a hlavně pírko do své indiánské čelenky.

V devět hodin přijeli páni lesníci ze Znojma. Nejprve jsme byli rozděleni do 2 skupin, mladší děti poslouchaly s panem Petrem Bečvarou zpěv ptáků, dozvěděli se spoustu zajímavostí ze zdejší oblasti. Druhá skupina, věkově starších dětí prostřednictvím ing. Voborníka, pomocí moha diapozitivů a poutavého vyprávění věnovala téměř 3 hodiny fauně a flóře ostrova Papua Nová Guinea. Byli jsme upoutáni obrázky domorodých obyvatel.

Konečně nastal čas oběda, byla výborná krupicová polévka a žampiony s masem a těstovinami.

Jakmile jsme dojedli, dostali jsme svačiny a zvesela všichni vyrazili na koupaliště do Hlubokých Mašůvek. Voda byla velmi studená a osvěžující. I u nás

panuje velice horké počasí, únavná zpáteční cesta způsobila přeložení noční hry na další den.

Po výborném leču a krátkém odpočinku jsme ještě zvládli postřehovou hru, ve které jsme na dané trase hledali kartičky s indiánským písmem.

Bílí medvědi šli spát do týpí , ostatní se odebrali k nočnímu odpočinku do chatek, jen my, Rudé tváře jsme do rána hlídali tábor.


4. den – 3.7.2015 – pátek

Vedoucí dne: Lukáš, Malý muž

Služba dne: Lovci bizonů


Ráno ráno raníčko, když už dávno vyšlo sluníčko, se do poklidného rána našeho tábořiště z čista jasna, začal nést pokřik vedoucího Lukáše: „Tááááborééé, budíííííčéééék“, který vzápětí doprovázelo troubení z vuvuzely. Spoustě z nás se z pelíšků po včerejší noční hře moc nechtělo, takže nás i Lukáš pak pro jistotu všechny obcházel, a každou chatku prověřil, že se už suneme z postelí. Něco na sebe, opláchnout očka, na záchod a šup pouklidit, než bude snídaně a bodování.

S velkou chutí jsme se seběhli k nástupu na snídani a rychle do fronty, počkat si na ranní baštu. Evička a její kuchařská parta připravily pečivo, máslo a džem. Celkem normálka, ale k tomu bylo mňamkový „bílý kafe“. Celkem jsme si na tom smlsnuli. Všichni vzhůru vytrávit do chatek, teda až na oddíl bizonů, kteří po ostatních poklidili.

Po chvíli zaznívá již celkem známý tón vuvuzely, kterým Lukáš (Malý muž) oznamuje nástup celého tábora. Dostáváme odměny za včerejší postřehovou hru. Orlí pera, sůši a diplomy. Takže príma. Pak jsme se dozvěděli, co nás dnes čeká a nemine – hra štafety, country, oddílovky, táborák a … Večerní hra lucerny.

Měli jsme ještě pár minut volna a dali jsme se do štafet. Nejprve rozdělit do týmů, aby to bylo fér. Trocha šibování, počítání, dumání a? Jde se na věc. V čem všem jsme společně závodili? Bylo toho hafo:
– přenášení vody na lžičce do hrníčku (klidné ruce vítězili)
– sloní závody (držet se za ruce spodem
– podlejzaná
– židlovaná
– obíhaná a další. Celkem mazec, ale sranda. Není nad to si zasoutěžit a … Upřímně – vyhrát je příjemné 🙂

Jenže je potřeba dobít energii, po tak náročném dopoledni, takže… Osvěžit se u umývárek, doklusat pro hrnky a opět vesele po oddílech na oběd. Z kuchyně se line krásná vůně koření a do talířů nám vedoucí rozlévali gulášovou polévku. No a aby se to masíčko trochu vykompenzovalo, tak jako druhý chod jsou brambory s květáčkem a zeleninkou. Dobrota. I některým z nás, kteří květáku zrovna neholdujeme, chutnal. No a než se pustíme do dalších aktivit, což takhle dát si šlofíka? 🙂 Nicméně pár z nás má i tak po obědě roupy a lítá o poledním klidu po táboře, přestože se nás vedoucí snaží zpacifikovat.

Posilněni (alespoň někteří) odpoledním spánkem valíme tančit! A ne zumbu, jak byste mohli čekat, ale country! Představte si to… Ok, tak oddíly 1.-3. se zprvu dost ostýchaly držet za ruce – převážně kluci, ale za 2 tance byl ostych pryč. A světe div se, bylo to celkem príma! Starší oddíly se bavily lépe. Tam žádný ostych nebyl, takže se již od začátku tančilo bez problémů. Jelikož se oddíly v tanci střídaly, tak ti druzí většinou pracovali na přípravě scének pro „oddíly baví“.

Bylo celkem teplo, přestože jsme se zprvu snažili držet ve stínu, takže průběžně lítáme na pití a osvěžující spršky z hadice. Nicméně je potřeba zase dobít baterky a vyrazit na exkurzi kuchyně 🙂 K večeři nám bylo naservírováno rizotko se strouhaným sýrem a oblohou. Padalo to do nás, jako bychom týden nejedli. Málo kdo nedojedl. No, a jelikož už se den chýlil ke konci, tak jsme se přesunuli k táboráku a začali převádět svá nacvičená představení. U některých jsme se skutečně slušně pobavili 🙂 Všichni se však snažili, a tím si zasloužili náš potlesk.

Po představení skočil Malý muž pro kytaru a u táboráku jsme zpívali a zpívali a zpívali. Mezi tou hordou popěvků jsme se všichni připravovali na bojovku – repelenty, tepláky (ideálně všechno oblečení tmavé), pevné boty a eventuálně i namaskovat obličej 🙂 Na „lucerny“ jsme šli na 2 poloviny. Nejprve 1.-3. oddíl, a pak 4.-6.oddíl. Mezi tím jsme stále hráli u táboráku, takže to byla celkem dobrá výplň volného času. Z luceren jsme se vrátili všichni, a naprosto v pořádku, což je sám o sobě úspěch.

Byli jsme z toho celého dne opravdu vyždímaní jako citrón, takže „lovci bizonů“ svištěli na hlídky a ostatní jsme se šli zachumlat do spacáků, aby bylo zítra zase dost sil na další táborenkový den.


5. den – sobota – 4. července

Vedoucí dne: Marcelka – Orlí oko

Služba dne: Sokolové

Vstávali jsme v 8 hodin, dnes bez rozcvičky. K snídani nám kuchařinky připravily rohlík a máslem a marmeládou, pribináček a kakao nebo čaj.
Dopoledne nás pěkně rozparádili Hanka Ilková s bratrem se svojí ZUMBOU, kterou tančili s obrovskou chutí vedoucí i děti. Krásné momentky na internet pro rodiče a další příznivce táborenky umístil jako vždy Luky. Celé propocené se děti osprchovaly po tanci pod rozprašující hadicí.

Následoval vynikající oběd, nudlová polévka a skvělá svíčková s masíčkem.

Odpolední program : celý tábor odjel autobusem do 7 km( po silnici 15 km) vzdáleného Boskovštejna. Tam se konala místním rybníku soutěž v dračích lodích . Soutěžilo celkem 16 lodí. Přesto že většina z nás na lodi nikdy neseděla, pustili jsme se statečně do boje. A naše umístění?
16. místo : loď s názvem běhavka
15. místo : loď Ústa staré ženy
5. místo : loď sestavená z našich vedoucích Don Kydoň

Děti, které nesoutěžily, zato mohutně povzbuzovaly a fandily, se za odměnu po soutěži povozily lodích na rybníku. Cesta zpět vedla lesem a statečně ji ušli i ti nejmenší táborníci.

Po večeři jsme se vrhli na táborové znalosti, malé děti skládaly obrázky ze svařovacích korálků a ve volné čase se koupaly a myly si hlavy, které jim vedoucí pomohly rozčesat a pomocí fénů usušit.

A protože náš oddíl SOKOLOVÉ měl celý den hlídku, rozdělili jsme si hlídky a až do 1 hodiny ráno hlídali tábor. Dobrou noc tábore.


6. den –neděle – 5. 7. 2015

Vedoucí dne : Velká medvědice – Jana

Služba dne : Medvědí tlapky

Nedělní ráno bylo bez rozcvičky.

Snídaně byla moc dobrá, kukuřičné lupínky nebo mysli s mlékem.

Dopoledne – táborové indiánské dovednosti – lukostřelba, střelba ze vzduchovky, dále korálky, ketlování, uzle, ohniště,…

K obědu květáková polévka, přírodní řízek s bramborem a oblohou. Služba, která uklízela po obědě byla v šoku z nepořádku, který po sobě některé děti nechaly. Verča Máslová se zeptala : „ Holky, kdo jste si myslel, že děti jsou menší prasata?“ Tak snad se příště polepšíme.

Odpoledne na koupališti v Mašůvkách jsme se pěkně vyřádili a s chutí snědli přivezenou svačinu – buchtu s marmeládou, největší  hladovci  se ještě dorazili čerstvými rohlíky.

Odpoledne se nám na koupališti nějak protáhlo, vrátili jsme se až ve 20.00.

Hned jsme podle předchozí domluvy volali Jiříkovi ( vedoucí na loňském táboře) přes skype do Afriky. Nemohl být s námi letos na táboře, protože je pracovně v Africe, ve státě Gabon. Celý tábor se s ním pozdravil a dověděl se, jaké viděl v buši zvířata a spoustu dalších zajímavostí, každý se mohl zeptat na vše, co ho zajímalo.

Hned po té, co jsme až do posledního drobečku vyjedli kuchyň – špagety s vynikající omáčkou a sýrem, jsme mohli odpočívat nebo si hrát, každý dle svého přání.

Jelikož však už bylo pozdě, brzy zazněl rozkaz, který zněl jasně. Umýt a spát. Jen my, Medvědí tlapky jsme zůstali hlídat tábor až do půlnoci a pak unaveni všichni usnuli.

Ještě malou perličku na konec. Hlídka, malá Eliška Hanková uviděla velké kluky a obořila se na ně: „Jděte spát!“ Oni na ni: „ Ty jsi malá, ty jdi spát“. „Já jsem hlídka! Tak se domluvíme, že budete venku, ale budete potichu, ale až uvidíte taťku (vedoucí 6. oddílu), tak se radši rychle schovejte!“


7. den – pondělí -6. července

Vedoucí dne: Krátký šíp – Petr

Služba dne: Černí tesáci

Ráno začalo jako každé jiné, budíčkem, rozcvičkou, snídaní a ranní hygienou.
Na nástupu jsme dostali pírka a diplomy za štafety a dozvěděli jsme se, co budeme celý den dělat.
Dopoledne jsme procvičovali uzle, indiánské písmo, Morseovu abecedu, střelbu z luku, vzduchovky, ohně, prostě vše, co má znát správný indián.

K obědu jsme si dali výborné, nadýchané buchtičky se šodó a bramborovou polévku.
Po dlouhé době jsme si užili ničím nerušený, polední klid.

Hned po poledním klidu k nám přijel Sbor dobrovolných hasičů z Jevišovic. Seznámili nás se svojí technikou, směli jsme si jejich auta prolézt odshora dolů. Neváhali nám vše předvést v akci a na konci nás všechny osvěžili vodou.
Po svačině vypuklo velké Indiánské klání.
Vedoucí nám nás rozdělili do 6-ti členných družstev. Museli jsme absolvovat 12 různých stanovišť, splnit zadané úkoly:

– lov na medvěda – střelba z luku
– zkoušku ostrosti zraku – spočítat správně tečky na loveném zvířeti – to nám
dalo zabrat
– přenos dvou klád – velké a těžké a druhé lehčí, ale dlouhééééé.
– přechod území – projít trasu bez dotknutí země
– štafeta polen – věřte, docela fuška
– ztracená zpráva – nejenže jsme museli najít kousky zprávy v lese, ale museli jsme je i poskládat a splnit daný úkol- složit báseň, která obsahovala slova :
kůň, týpí, les, život, přítel, oheň. Tento úkol byl snad nejtěžší.
– projít obrovské bludiště z provázků
– paprsek ve tmě – poslepu, přidržujíc se lana prokličkovat mezi stromy a keři
– nosiči vody – v dlaních přenosit vodu a naplnit sklenice
– chůdy –byly pro mnohé z nás velkým oříškem
– opičí dráha – prolézání, podlézání, skákání přes švihadlo, házení ho kruhu,
překonání trasy v pytlích a další
– ostrov – celé družstvo se muselo vejít na čtrvrtku a to nebylo jednoduché

Nesměla chybět ani večeře. Měli jsme rýži s vepřovým na kmíně a moc nám chutnalo.
Po večeři jsme dokončili stanoviště a hned jsme se připravili na večerku.

Tábor jsme hlídali až do rána, ostatní sladce spali.

Ještě malá ukázka z našich básniček :

Já jsem měl přítele, Indiáni, to jsou páni!
co se tvářil vesele. Oheň umí zapálit,
Měl jednoho koníka, týpí zvládnou postavit.
jmenoval ho Toníka. Lesy znají jak své boty,
Žil si hezky mezi zvířátky, chodí tam i do roboty.
bohužel měl život krátký. Kůň jim bude vždycky věrný,
Jednou v lese přespal v týpí, Je pro život nepostradatelný.
dřímal tvrdě, držel šípy. Večer pějí olé, olé,
V noci se oheň rozhořel V nouzi poznáš přítele.
a ten můj přítel uhořel.

Indiáni žijí v lese, Tam, kde nejtemnější je les,
okolí se z nich strachy třese. najdeš ten nejprůzračnější jez.
Rozdělávají ohně a spí v týpí, Tam, kde najdeš oheň nejjasnější
zajímá se o ně i sám E.T. najdeš moudrost největší.
Jejich přítel je kůň, kde najdeš život,
a jejich vodou je tůň. najdeš nejšťavnatější plod.
Takhle žijí svůj život v lese, Tam, kde najdeš týpí,
kdo ví, jest-li se strachy třeseš? najdeš nejostřejší šípy.
Tam, kde najdeš koně,
najdeš nejplašší laně.
Tam kde najdeš nepřítele,
najdeš i přítele.


8. den – úterý – 7. července

Vedoucí dne: Natálka – Bílá holubice

Služba dne: Bílí medvědi

Dnes ráno nás energicky probudila Natálka troubením na vuvuzelu a vykřikováním : „Budíííčééék!“ Vstáváme nadšeně, s úsměvem, jede se na výlet.A opravdu. Byli jsme ušetřeni rozcvičky, takže z postele většina dětí zamířila rovnou na snídani, kde jsme spořádali tolik rohlíků, kolik se do nás vešlo, abychom na výletě hned neměli hlad. Naše kuchařinky nám pro jistotu nabalili sebou řízky s chlebem, housky se sýrem, ovoce, tatranku, koláč a velkou lahev pití.
Vyrazili jsme na nedalekou křižovatku, kde nás vyzvedávaly dva autobusy. Ty nás dovezly do cíle našeho výletu – k přehradě Vranov.

Z parkoviště jsme se přesunuli k nástupišti, odkud nám vyplouvala loď, dostali jsme ještě krátký rozchod a pak:…Loď, kterou jsme měli jet, byla z polovičky plná cizích lidí, takže bychom se do ní nevešli všichni pohromadě. To se nám ale nelíbilo, tak jsme se dohodli s kapitánem, že pojedeme až další lodí v 15.00, vůbec nám to nevadilo, protože do té doby jsme se mohli koupat na nedaleké pláži. Ručníky rozložit ve stínu( bylo 36 stupňů – vedro k zalknutí), převléct do plavek a už jsme byli ve vodě. Byla příjemně osvěžující, takže jsme se koupali, div jsme se nerozmočili.
Za přísného dozoru vedoucích, jsme mohli dokonce i skákat z nástupiště lodí, zkoušeli jsme různé styly skoků a soutěžili, komu se povede ten nejhezčí.

Pomalu jsme si začínali balit a chystat na loď. Cestou jsme nakoupili pár drobností zmrzlin a snad každý z vedoucích si pořídil nový klobouk, asi aby se sladili. Tak a teď už nastupovat a odplouváméééé. Nalodění proběhlo v pořádku, obsadili jsme skoro celou loď a měli před sebou 2 hodiny a 20 minut plavby. Obdivovali jsme krásné skály podle břehů,přírodu, chatičky a mávali na lidi koupající se kolem. Někteří byli naším mohutným celotáborovým : „Ahóóój“ poněkud zaskočeni, ale snad každý nám zamával zpátky.

Pod hradem Bítov jsme vysadili pár našich spolucestujících a další naopak přistoupili. Pak jsme se pomalu vydali zpět. Cestu jsme si krátili zpíváním a někteří naši kamarádi z mladších oddílů dokonce usnuli. Stejně jako po několik předchozích dnů bylo naprosté vedro a sluníčko neúnavně pálilo. Skandováním: „Děkujeme, děkujeme!“ jsme dali kapitánovi najevo, že se nám výlet líbil a odebrali jsme se zpět na parkoviště k autobusům. A ještě jedna bojovka na závěr. Panu řidiči se zavřely dveře od autobusu, zrovna, když byl venku.Chvíli jsme bezmocně postávali před autobusem, načeš byl Martin Kuchař, z nejstaršího oddílu pověřen, aby vlezl zavazadlovým prostorem dovnitř. Když tam byl, navigoval ho pan řidič, které tlačítko má zmáčknout, aby se otevřely dveře. Juchů! Povedlo se. Všichni dovnitř a jede se tábora.

Cesta nebyla dlouhá a za chviličku už jsme byli v táboře. Jeden autobus zastavil na křižovatce, ze které se odjíždělo,ale posádka druhého autobusu skandováním přesvědčila řidiče, aby je odvezl až do tábora.
Únava byla veliká, co si budeme povídat.

Hned jsme vzali sprchu útokem jsme se utíkali navečeřet a nakonec si až do večerky užívali osobního volna. V 22. hodin jsme všichni leželi v postýlkách nebo v týpí, samozřejmě až na hlídku, která celou noc kontrolovala tábor a střežila vlajku.


9. dne – středa – 8. července

Vedoucí dne: Labutí pírko – Adélka

Služba dne: Rudé tváře

Ráno jsme se vzbudili a ( zvesela)vyběhli na rozcvičku. Protáhli jsme svá ztuhlá těla a připravili se na další, namáhavý den.
K snídani, kromě jiného bylo mezi táborníky oblíbení medové máslo. Po nástupu jsme dodělávali indiánské klání a hráli společenské hry.

Konečně následoval vydatný obídek – knedlo-vepřo-zelo. Po obědě a poledním klidu přijela Policie ČR z Jevišovic. Ukázala nám svoji výbavu a o mnohém nás poučila a protože po týdnu neúprosných veder se konečně ochladilo a začalo pršet, konala se beseda v naší jídelně.

Odpoledne jsme věnovali přípravě na karneval, šití a lepení kostýmů. malování obličejů a pod. Jakmile nás vedoucí svolali, začala promenáda masek. Objevili se vojáci, sestřičky zombie, vojáci, lebky, hippisák, zubní pasta, Rákosníček, lehké děvy a mnoho dalších. Vedoucí vyhlásili tři nejlepší masky z každého oddílu a ocenili je sladkostmi.

Po vyhlášení jsme se navečeřeli a začala bujará diskotéka, kterou nám vedoucí zpestřili soutěžemi. Z nějakého neznámého důvodu všechny lepé děvy zmizeli a místo nich se objevili urostlí mládenci. Diskotéku jsme si velkolepě užili a unaveně zalehli do postelí.

Protože nám napršelo do týpí, spali jsme všichni hezky v chatičkách.


10. den – čtvrtek – 9. července

Vedoucí dne : Velký muž –Pavel

Služba dne : Lovci bizonů

Po první chladnější noci( kterou jsme však bez problému zvládli), nás ze snění vytrhnul Pavel zběsilým kvičením na vuvuzelu. Jako vždy proběhla rozcvička, snídaně, ranní hygiena a úklid chatek. Tedy, aspoň některých, například u kluků z nejstaršího oddílu proběhl „letecký den“. Samozřejmě za přihlížení zbytku tábora, který se královsky bavil.

O něco později jsme se rozdělili do dvou skupin a vydali se do lesa hrát oblíbenou hru na čísla. Připevnit kartičky s čísly na čelo za naši indiánskou čelenku, na každé písknutí se přemístit, snažit se zahlédnout čísla ostatních a zároveň za stromy ukrýt to své, to byl náš úkol.

Z lesa jsme to vzali přes umývárky rovnou na oběd a z něj do chatiček sbírat síly na odpolední indiánskou fit olympiádu.
Obíhali jsme různá stanoviště, plnili různé disciplíny, např.: hod granátem, sprint přes překážky, angličáky, stoj po slepu na jedné noze se zavřenýma očima, hod medicimbalem, běh na 200 metrů, přítahy, skok do dálky apod.

Olympiáda nám zabrala i s pauzou na svačinu celé odpoledne. Po večeři jsme se shromáždili v jídelně na promítání filmu Avatar. A aby toho nebylo málo, vedoucí si na nás přichystali ještě stezku odvahy.

Nejprve šli odvážlivci z nejmenších oddílů a nakonec ti nejstarší z nás. Všichni jsme ji s menšími či většími výkřiky hrůzy zvládli projít a celí vysílení padli do postýlek.


11.den – pátek – 10. července

Vedoucí dne: Rybana – Nikola

Služba : Orlové

Dnes nás čekal poslední, opravdu táborový den plný dobrodružství. R;áno začalo jako obvykle budíčkem, snídaní a nástupem, na kterém došlo k předávání spousty diplomů za hry z minulých dní. Diplomy a čokoládky dostali výherci „Čísel“, mnoho diplomů bylo rozdáno za „Fit indiána“, kdy jsme navíc dostali i krásné sportovní medaile a pro naše mlsné jazýčky i fidorky, a téměř každý z nás i diplom za „Stezku odvahy“.


Poté vypukla velká závěrečná hra „Boj o poklad starého indiána“. Vedoucí nás opět rozdělili do smíšených, 10ti členných družstev a jako první úkol jsme museli v prostoru tábora najít sáček se znakem našeho družstva. Někteří měli štěstí a plátěný pytlíček našli brzy, někteří jsme však zoufale prohledávali tábor i půl hodiny. Rychle jsme vyluštili zprávu v morseovce, tu jsme se sice letos na táboře neučili, ale protože mnozí z nás jezdí na naše tábory opakovaně, morseovku jsme si pamatovali z předchozích let. Zpráva zněla „Běžte k altánu, tam najdete žíznivého indiána“. A opravdu, u altánu seděl žíznivý indián Honza a nepustil nás dál, dokud se nám nepovedlo postavit ohniště a uvařit v kotlíku čaj. Konečně jsme dostali další pokyn:“ Běžte po asfaltce (podotýkáme, že asfaltka byla stezka pro cyklisty, kam auta nesmí) až ke dvěma označeným stromům, najděte indiána léčitele“. Indián – Petr nám také pěkně zamotal hlavu. Museli jsme pro něj najít a pojmenovat 10 léčivých bylin, dokonce na nás vyzvídal, co byliny léčí! Za odměnu jsme dostali mapu, kde bylo zaznamenáno stanoviště dalšího indiána – Radka. Chvíli jsme ho hledali. Ale aby toho nebylo málo, čekal nás úkol uložený v lahvi, která byla vhozena daleko do rybníka, kam jsme museli odpádlovat na veliké duši od traktoru. Byl tentokrát napsán indiánským písmem a ukládal nám, pobavit našeho indiána. A tak některé hlídky zpívaly, jiné skládaly báseň, další zase tančily indiánský tanec, dokud se Radek nerozesmál a neposlal nás zpět do tábora, kde nás čekal s předposledním úkolem Luky, museli jsme šípem zastřelit bizona. Poslední úkol nám zadal v týpí sám velký náčelník Ivo. Potrápil nás 10 hádankami a teprve potom nám prozradil, kde přibližně se skrývá náš poklad. Poslední hlídka našla svůj poklad až v podvečer, nikoho snaha však nebyla marná, protože pokladů bylo schováno 10, tak aby se dostalo na každou, i tu poslední hlídku. No a poklad byla hromada sladkostí, které jsme si mezi sebou spravedlivě rozdělili.


Jako překvapení přijeli do tábora místní kovbojové se svým stádem koní a až do večera nás na nich vozili. Nebyl nikdo, kdo by si jízdu na koni nevyzkoušel.


Po večeři nás čekal poslední, slavnostní nástup, kde nejlepší 2 z každého oddílu dostali diplom, čokoládku a plyšáka. Stejně odměněni byli i nejlepší pořádníčci.


Všichni jsme ještě dostali pamětní listinu, medaili s hlavou indiána a malé šitíčko na cesty. Potom dostali poděkování i vedoucí. Nástup jsme ukončili menším chaosem a velkým vracením zdravotních průkazů.


Večer skončil velkým táborákem a díky Lukynovi a jeho kytaře i spoustou krásných písní.


12. den – sobota – 11.července

Vedoucí dne : Ivo – Apačů

Služba dne: Rudé tváře

Poslední dne se nesl ve znamení velkého uklízení a těšení se domů. My děti, jsme měly za úkol stáhnout povlečení z postelí , odnést je na marodku a uklidit vlastní chatku a její okolí. Naši vedoucí měli mnohem více práce, nejenže uklízeli chatičky, ale museli uklidit a vytřít 3 klubovny, jídelnu, kancelář, zdravotnice celou marodku i naše sprchy a záchody. Kuchařky daly do pořádku celou kuchyň a ještě stačily uvařit poslední oběd – guláš a připravit každému z nás balíček na cestu.


Postupně začali odjíždět naši vedoucí, nejdříve Honza s Petrem, kteří spěchali do práce, potom odjeli dva naši kamarádi z Brna. My ostatní jsme pod vedením Ivoše připravili tři hromady našich zavazadel – pode toho, kam které kufry pojedou a potom už jsme jen čekali na náš odvoz.


V půl dvanácté přijely autobusy a než se řidiči naobědvali a vypili kávu, všichni jsme pod vedením Radka a Lukáše naložili všechny naše batožiny. Potom už nastalo jen velké loučení a objímání, i pár slziček ukáplo, nasedli jsme do autobusů, čekala nás už jen dlouhá cesta domů a poté velké vítání s rodiči.